Jan 14,23-29: Ježíš řekl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat, přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.“

Pamatuji si na takový zvláštní zážitek z mládí, kdy jsem četla právě tento dnešní text evangelia a najednou mě oslovilo to, že pokud budu Boha MILOVAT, zachovávat jeho Slovo – JEŽÍŠ A OTEC BŮH si u mě uvnitř, v mém srdci, učiní příbytek – měla jsem z toho velkou radost – v podstatě to znamená, že se Bůh zabydlí v lidském srdci…je to zaslíbeno pro jakéhokoliv člověka, který si ZAMILUJE BOHA A BUDE ZACHOVÁVAT JEHO SLOVO, jak jsem říkala už minule….

Poté je ještě v této naší perikopě z Bible zmíněn Duch svatý, Duch od Boha, který nás naučí všemu a připomene nám všecko, co potřebujeme k tomu, abychom „zůstávali v Boží lásce.“

A když zůstáváme v Boží lásce, tak se stane zvláštní – VELIKÁ – věc, do lidského srdce přijde Boží POKOJ – Ježíš připomíná, že to není pokoj, který dává svět, ale je to POKOJ – jakýsi VNIŘNÍ KLID, který zahrnuje celou lidskou bytost…

Jsem ráda, že v češtině máme toto slovo POKOJ, protože ještě synonymum - slovo MÍR má ještě jiný význam…ale slovo POKOJ se v našem jazyce ještě nijak nezprofanovalo, jako jiná slova…( někdy slyšíme, když kdosi křičí nazlobeně, nebo to i říkáme my – dej už mi od toho „pokoj“ – je to jakýsi útěk od něčeho či někoho, co nás znervózňuje…)

Ježíš praví: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět, já vám dávám.“ ( Jan 14,27), v jiné kapitole Jan 16,33: „Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli POKOJ, ve světě máte soužení, ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“

A JE ZDE MÁ OTÁZKA: ZAŽÍVÁTE ČI PROŽÍVÁTE TENTO POKOJ VE SVÉM ŽIVOTĚ ČI SRDCI?

Apoštol Petr radí v knize 1.Petr.3,10: „chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej POKOJ a usiluj o něj.“

• Pokoj, který tento svět nemůže dát a nedává, ve světě máme spíše soužení…praví Ježíš



• Ve světě okolo nás je toho mnoho, co nás znepokojuje – zprávy v tv, noviny, lidé okolo nás bývají nevrlí, ne vždy se i nám dějí dobré věci



• Naše zlé svědomí nám může také přinášet NEPOKOJ – ne vždy jsme se zachovali správně v různých situacích a pokud svůj hřích nepřiznáme-nevyznáme, prožíváme neklid ve svém srdci, snažíme se to něčím „zaplácat, ale nic nepomáhá. Vnitřnímu neklidu nejde jen tak lehce uniknout…sv.Augustin řekl nádhernou myšlenku: „stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ – Augustinova myšlenka vpodstatě mluví o tom příbytku Božím v lidském srdci – dokud nespočineme v něm, jsme nepokojní, ale když zůstáváme v příbytku Božím, zažíváme nádherný klid – ale spočinutí v příbytku Božím má určité podmínky: MILOVAT BOHA, ZACHOVÁVAT JEHO SLOVO, ODVRÁTIT SE OD ZLÉHO A RTY OD LSTIVÝCH SLOV, což znamená „mít čisté srdce“ – v kázání na hoře je psáno: „blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť ti uzří Boha.“



• Co znamená čisté srdce? Čtu v současné době jednu knihu Leane Payneové, jmenuje se Rozbitý obraz, obnova osobní identity skrze modlitbu. V jedné z kapitol právě Leane popisuje proces jednoho mladého muže v očišťování srdce, který jí píše: „hříchy těla jsou zlé, ale ze všech hříchů jsou ty nejméně špatné. Všechny opravdu zlé libůstky jsou čistě duchovní: záliba v osočování druhých, snaha ovládat druhé a chovat se k druhým blahosklonně a přitom si myslet něco jiného, nesportovní jednání, záliba v moci a nenávist. „
  Tento muž říká: „nacházím v sobě obojí, co soupeří s mým skutečně lidským já – s obrazem Božím ve mně, kterých bych se chtěl a měl stát. Je to mé zvířecí já a mé ďábelské já. A mé ďábelské já je horší než to zvířecí. Právě z tohoto důvodu může být chladný a samospravedlivý ješita, který chodí pravidelně do kostela peklu blíže než prostitutka. Samozřejmě je ale lepší nebýt a ni jedno, ani druhé – autor myšlenky zde mluví o „zvířecím já“ s tělesnými sklony, které lze vidět vnějšně (viz.zmíněná prostitutka), a o „ďábelském já“, kde ty špatné sklony jsou ukryty v srdci a ty nevidíme – proto mluví třeba o chladném a samospravedlivém ješitovi, který může každou mši sedět v kostele…
  Které sklony jsou horší? – dával to najevo Pán Ježíš – prostitutce řekl: „ženo, nikdo tě neodsoudil, jdi a už nehřeš…, ale nábožné farizee a zákoníky nazýval „obílenými hroby“, které jsou zvnějšku bílé a krásné, ale vevnitř mrtvé.
  Každý z nás může žít navenek „zbožně“, ale to neznamená, že uvnitř skutečně prožívá a zažívá POKOJ, VNITŘNÍ KLID – SMÍŘENÍ S BOHEM – o tento POKOJ máme usilovat a je jeden z ovoce či znamení, že žijeme v blízkosti Boží



• Vnitřní pokoj také ztrácíme, když se příliš strachujeme o budoucnost nebo když trpíme přehnanou sebelítostí, že jsme něco zkazili v minulosti – Ježíš nám radí: „nedělejte si starosti kvůli zítřku, neboť dnešní den má dost vlastního trápení“ – Bůh nám dává milost pro dnešek, ale nedává pro zítřek, protože zítřek ještě nenastal



• Jedna sestra říká, že má napsáno na stěně: „pokud se snažíš žít v minulosti, budeš mít těžký život – Ježíš neřekl: „já jsem byl“. Pokud se budeš o něco trápit pro budoucnost, budeš mít těžký život – Ježíš neřekl: „já budu“ – pokud budeš žít krok za krokem, tvůj život bude v pořádku – Ježíš řekl: „já jsem“ ( Jan 8,58) – Bůh se i ve starém zákoně takto představuje Mojžíšovi: „JÁ JSEM“ – je to vpodstatě Jeho jméno.

Jak jsem již mnohokrát říkala a znovu opakuji, protože to je věc, kterou si máme připomínat: Bůh je s námi stále, i v situaci, která je již přede dveřmi, Bůh nás vidí stále – i když hřešíme…
Pro nás lidi je důležité Bohu věřit, důvěřovat – tím znovu získáme či neztratíme Boží pokoj, který nutně potřebujeme k radostnému životu na tomto světě, není to „pokoj“ či útěcha,, kterou dává tento svět, ale pokoj od Boha…pokud se naučíme žít podle Ježíšových slov a principů, budeme jej prožívat, zažívat a těšit se z něj: „v domě Boha Otce je mnoho příbytků, vaše srdce ať se nechvěje úzkostí, věříte v Boha, věřte i ve mně“, praví Pán v dnešním evangeliu. Amen