Dnes je letniční – svatodušní neděle

- svatodušní svátky tvoří spolu s Vánocemi a Velikonocemi trojici největších křesťanských svátků a symbolicky tak završují a v rámci církevního roku zároveň ozřejmují i trojiční charakter naší víry: vánoční zvěst ukazuje k Bohu Otci, tímto okamžikem se otevírá mimořádná a naprosto jedinečná etapa Božího zjevení – narození Božího Syna, Ježíše; Velikonocemi vrcholí Synovo spasitelné dílo; Letnice jsou pak vyjádřením Boží moci, přítomné v Duchu svatém neustále v tomto světě, doslova napříč všemi generacemi.
Ačkoliv příběh o seslání DS je popsán až ve Sk.apoštolských, přesto nalezneme určité narážky či předobraz této události již dříve, například v Janově evangeliu, když přichází vzkříšený Ježíš k učedníkům, tak na ně dýchne a řekne: „přijměte Ducha svatého“.

I ve SZ jsou místa, která k této události ukazují, ačkoli zde se více než o DS mluví o Duchu Božím či duchu Hospodinově – ale je to stále tentýž DUCH. Jeden z nejznámějších veršů na toto téma čteme v proroctví Zacharjášově: „Ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, praví Hospodin zástupů.“( Za 4,6). Tato slova promlouvají do tehdejší situace izraelského národa. Ti lidé nebyli v jednoduchém postavení: teprve krátce byli zpět z babylonského zajetí, jejich velikou nadějí byla obnova samostatnosti, veškeré síly soustřeďovali na stavbu zbořeného jeruzalémského chrámu. Je pochopitelné, že všelijakých protivenství a obtíží bylo více než dost, úsilí se zdálo být beznadějné a sil ubývalo. A do toho Izraelcům pomohly zmíněná slova jejich Boha: „Ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, praví Hospodin zástupů.“ Prorok Zacharjáš jim zvěstuje, že mají spoléhat, důvěřovat Bohu, protože Izraelci nezvítězí zbraněmi, ani žádnou svou silou, ale díky vedení Božího Ducha….

Každý člověk v Bibli, i na tomto světe, když se nechává vést Božím Duchem, může v uvozovkách „zvítězit“ nad každým Zlem….nad všemi hrůzami, problémy a starostmi světa. Člověk má často tendenci vracet Zlo zlem, nenávidět, zlořečit či se zatvrdit, ale Duch Boží „vítězí“ v lidském srdci i v tomto světě DOBREM. A proto je tak velmi důležité se obracet na Boha Otce, Ježíše a na Ducha svatého, když řešíme jakýkoliv lidský problém.

Připomeňme si tedy nyní ten známý letnicový novozákonní příběh z Bible, kdy Ježíšovi učedníci po jeho Nanebevstoupení očekávali tak, jak Ježíš přikázal, na „MOC Z VÝSOSTI“ – je zde napsáno, že se „svorně a vytrvale“ modlili, a byli shromážděni na jednom místě, když se strhl „hukot z nebe, jako se žene prudký vichr“ a naplnil celý dům, kde byli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden – VŠICHNI BYLI NAPLNĚNI DUCHEM SVATÝM…
Oni se všichni „svorně a vytrvale modlili“ a díky tomuto k nim přišel DUCH BOŽÍ-SVATÝ – učedníci neřešili žádné psychologické poučky, teologie, nezkoumali horoskopy či kdovíjaké jiné cesty k Bohu či k sobě samému přes různé jógy, meditace či cokoliv jiného, jak se to dnes dělává – prostě se „svorně a vytrvale VŠICHNI modlili“.
Modlitba byla cesta k probuzení! A dnes jste na konci 2.kapitoly Skutků slyšeli, jaké ovoce měla jejich modlitba – lidé vytrvale poslouchali učení apoštolů, zmocnila se jich bázeň před Bohem, všichni uvěřili, byli pospolu, lámali chléb po domech a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem …byli všemu lidu milí… V jiném překladu můžeme nalézt toto: „zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.“ ( Sk 2,42)

A Duch svatý působil v srdcích mnohých dalších….jakým způsobem? Přemýšlela jsem jaký uvést příklad a napadl mě příběh z Bible o obrácení apoštola Pavla, je to úžasný příběh, jakým způsobem může působit Duch svatý v srdci člověka, který „horlí“ v uvozovkách „pro věci ve jménu Boha nebo spíše své představy o Bohu“, ale zabíjí přitom a ničí všechny lidi okolo. Apoštol Pavel, jak jsem říkala se jmenoval původně Saul, byl to farizeus, znalý zákona, věřící v Boha, ale křesťany či tehdy „kristovce“ považoval za sektu, kterou je potřeba vyhubit, takže se o to všemi svými silami snažil a na cestě do Damašku, kde mě za cíl zatknout a zavřít do vězení co nejvíce křesťanů se mu stala věc, kterou způsobil skutečný Bůh na základě modliteb těch, které Pavel pronásledoval – na cestě do Damašku Pavel uviděl obrovské světlo z nebe, padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule proč mě pronásleduješ?“, „Pane, kdo jsi“ zeptal se. On odpověděl: „jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města, tam se dozvíš, co máš dělat.“ Saul-Pavel zůstal slepý, do Damašku ho dovedli jeho služebníci, ale to už DS promluvil k jednomu věřícímu muži Ananiášovi v Damašku, že má jít za mužem jménem Saul, položit na něj ruce a on bude znovu vidět. Tak se taky stalo. Ananiáš řekl Saulovi: „Pán si přeje, abys opět viděl a byl naplněn DS“. A v té chvíli Duch svatý způsobil, že Saulovi spadly z očí šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít…. Zde v tomto příběhu je krásně ukázáno, co způsobil DS, Saul, později apoštol Pavel se stal věrným Ježíšovým následovníkem a zvěstovatelem jeho slova po celém tehdejším světě – Blízkém východě, Řecku a došel až do Říma…

A stalo se to tím, že se učedníci Ježíše: „svorně a vytrvale modlili“ – mezi lidmi okolo se pak děly velké zázraky, lidé se obraceli a co je důležité na Duchu svatém – On vede lidi ke smíření, k tomu, aby si věřící lidé uvědomovali svoji jedinečnost a dary, které mohou přinášet danému společenství církve a také ostatním lidem ve světě – a toto je hrozně důležité si uvědomovat – vlastnost DS – on je Duch od Boha, který způsobuje v životech lidí dobré věci. Dnes jsme četli z Janova evangelia, kdy říká apoštol Filip Ježíšovi: „Pane, ukaž nám Otce a více nepotřebujeme“. Ježíšova odpověď je: „já a Otec jsme jedno. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně.“
Dále Ježíš Filipovi a dalším učedníkům vysvětluje, že „kdo věří v Ježíše“ bude činit skutky Boží. A jak či skrze koho? Skrze Ducha svatého – Ježíš ho nazývá „Duchem pravdy“. Skrze tohoto Ducha, který k nám přichází díky vytrvalé modlitbě můžeme konat Boží skutky. Jedině tento DUCH PRAVDY nám může pomoci činit to, co se LÍBÍ BOHU.

O tomto je také píseň, kterou zpíváme společně : „Přijď, ó Duchu přesvatý“, což je známý letniční hymnus VENI SANCTE SPIRITUS – tuto píseň sepsal zřejmě Stephan Langton, anglický šlechtic, profesor teologie a biskup z Canterbury okolo roku 1200. Je zde vyjádřeno, že DS je ustavičně v pohybu, latinské SPIRITUS znamená jak DUCHA, tak VÍTR a DECH. DUCH jako vítr je v nepřetržitém pohybu, stále přichází, šumí a vane.
Prosba o DS je současně prosbou o to, abychom my sami setrvali v pohybu, neustrnuli ve své zbožnosti, ale mohli obstát v tomto světě jako živí svědkové Božích uzdravujících a osvobozujících činů.
Amen